Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u J. Scheiwla a K. V. Mutticha. Do Národního divadla nastoupil 15. 8. 1906 jako asistent šéfa výpravy K. Štapfra a 1. 1. 1907 byl pověřen také funkcí strojmistra ND. Jeho činnost zde přerušil nástup vojenské služby a 1. světová válka. Po Štapfrově odchodu na odpočinek se stal v roce 1919 šéfem výpravy a v této funkci působil do 30. 6. 1942. V letech 1923–1942 přednášel obor kostýmního výtvarnictví na Konzervatoři Praha. Po roce 1945 navrhl pro ND ještě několik výprav, spolupracoval také s divadly v Liberci, v Brně a v Košicích a jako odborný poradce s Čs. státním filmem při natáčení historických filmů.
Usiloval o modernizaci jevištního zařízení v ND a byl spoluautorem návrhu na odstranění nejzávažnějších nedostatků technického systému a na jeho obnovu vzhledem k soudobým inscenačním nárokům (v roce 1922 byl návrh podán a v roce 1923 z větší části akceptován). Neméně významný byl také jeho podíl na racionalizaci provozu divadelních dílen, skladů a malíren ND.
V roce 1940 získal zlatou medaili na milánském Triennale za scénu k Verdiho Aidě. Je autorem poutavých vzpomínek na své působení v ND s názvem Jednou za život.
Otec herečky a tanečnice Růženy Gottliebové. Strýc výtvarníka Vendy Gottlieba.

Publikace Jednou za život v knihovně archivu ND, sign. I 1050a, I 1050b