Narozen v Brně, zemřel v Praze. Vlastním jménem Ladislav Pech. První hereckou průpravu získal od rodičů. Začal studovat na reálce, přešel na dvouletou obchodně živnostenskou školu a pak byl přijat na Konzervatoř Brno (1922–1927). Během tohoto studia pobýval jako stipendista krátce v divadelní škole M. Reinhardta v Berlíně. Už v závěru studia na konzervatoři vystupoval na scéně Státního divadla Brno, kam byl po absolutoriu na škole v roce 1927 také přijat a kde nastudoval 42 rolí.

Na pozvání K. H. Hilara vystoupil na podzim roku 1928 pohostinsky v Národním divadle a po dalším hostování následujícího roku se stal členem činohry, kterým zůstal nepřetržitě 47 let – až do svého odchodu na odpočinek (1. 9. 1929–31. 7. 1976). Na scéně ND vytvořil za tu dobu více než 300 rolí. Mimo divadlo hrál asi v 80 filmech (např. Loupežník, Cech panen kutnohorských, Škola základ života, Cesta do hlubin študákovy duše, O ševci Matoušovi, Škola otců, Kasaři, Transport z ráje, Svatá hříšnice), účinkoval i v rozhlase a velmi často také v inscenacích televizních. V letech 1943–1947 byl profesorem dramatického oddělení Konzervatoře Praha, v letech 1947–1950 působil jako profesor na Divadelní fakultě AMU.

Syn herce Ladislava Pecha a herečky Emy roz. Peškové. Bratr herečky Marie Waltrové. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze (7, 45).