Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Po studentských ochotnických začátcích nastoupil v roce 1895 u divadelní společnosti O. Červíčka, od prosince 1895 do konce roku 1896 hrál u společnosti V. Suka, v roce 1897 krátce u P. Švandy ml. a znovu u V. Suka. Téhož roku začal studovat na Ottově dramatické škole va Vídni, odkud byl angažován v letech 1898–1902 do Zemského divadla v Lublani. Současně hostoval v Královském zemském divadle v Záhřebu.

Od roku 1902 byl členem divadla v Plzni, kde herecky rostl pod vedením V. Budila. Odtud odešel koncem roku 1905 (15. 11.) do Národního divadla, v jehož svazku setrval až do odchodu do důchodu v roce 1942, ale pak v ND ještě hostoval. V letech 1928–1935 byl profesorem na dramatickém oddělení Konzervatoře Praha.

Věnoval se i činnosti organizační: v letech 1922–1934 byl předsedou Ústřední jednoty českého herectva. V roce 1919 hrál poprvé ve filmu, titulní roli v němém snímku režiséra Karla Degla Stavitel chrámu. I v éře mluveného filmu se uplatnil zejména v rolích důstojných, vysoce postavených mužů (Kvočna, Bílá nemoc, Dva týdny štěstí, Pán a sluha ad.). Napsal román s divadelním námětem (Kruhy na vodě) a větší počet knih memoárových. V nejlepších z nich vzpomíná na své vzory a učitele V. Budila (Milován a nenáviděn), E. Vojana (Vojan zblízka) a J. Kvapila (O čem vím já). Deyl byl znám i jako velký znalec jezdectví a dostihového sportu. Na jeho památku byl první z jarních závodů v Chuchli nazván Memoriál Rudolfa Deyla. Na sklonku života účinkoval jako nadšený a poutavý vypravěč na mnoha besedách a vzpomínkových večerech.

Manžel herečky Otylie Spurné, otec herce Rudolfa Deyla ml. a herečky Evy Deylové. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze (6, 18).