Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Nedokončil studium gymnázia, učil se grafikem a už tehdy ochotničil v žižkovkém spolku Pokrok spolu s B. Zakopalem, pozdějším členem Divadla na Vinohradech. V červnu 1899 vystoupil poprvé jako profesionál ve smíchovské Aréně a po roce 1900 vystřídal několik kočovných společností.
Působil u ředitelů J. Rotta, V. Choděry, V. V. Suka, J. Blažka, krátce pobyl v Plzni u ředitele V. Budila, kde však byl jen zpěvákem ve sboru, a vrátil se opět na venkov. Už v té době se z milovnických rolí přehrával do charakterního oboru. V roce 1907 hostoval v činohře ND v několika rolích a vysloužil si pochvalu J. Vodáka jako "konečně Tylův Valenta" v Paličově dceři. Po dalším pobytu u kočovných společností byl 1. října 1908 angažován k ND a působil zde s přerušením v letech 1942–1945 až do své smrti.
Uplatnil se také ve filmu a jako režisér a herec i v rozhlase, kde mohl využít i svých schopností k imitování hlasů zvířat. Byl činný v Organizaci českého herectva a spolupracoval i s ochotníky jako školitel a hostující herec. S ND se rozloučil v roli arcibiskupa Albíka z Uníčova v Tylově Janu Husovi.
Syn předního člena činohry Prozatímního divadla a ND Františka Kolára, prasynovec významného českého herce a dramatika Josefa Jiřího Kolára, bratr herečky ND Růženy Kolárové. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (IV, 9, 71).